Thalisia

Před sto lety bývalo ve Frýdlantské ulici celkem devět hospod, hostinců a šenků. V té době ale vedla ze Staroměstského náměstí (Benešovo), až ke Koloseu, tedy i dnešní Zhořeleckou a bývalou třídou gen. Svobody. O třicet let později roku 1930 byla ulice zkrácena a končila u bývalého Městského dvora. Po skončení války v roce 1945 se znovu zkrátila do dnešní podoby.

 

Na kraji této ulice na roku s Vavřincovým vrchem je dum čp. 12, kde byl před sto lety nevšední hostinec s názvem THALISIA. Jeden jediný v celém městě, který sloužil správné výživě a vegetariánům. Tento zajímavý hostinec s ještě zajímavější restaurací vedla zkušená hostinská Amalie Gebhardtová, známá a pověstná bojovnice za práva žen. Proto se také v její restauraci scházeli velice často liberecké „amazonky". Paní Gebhardtová dostala za svoji "..obci prospěšnou činnost" diplom a zlatou medaili už roku 1895. Dostala ji za „bohulibou činnost v oblasti správné výživy a vzorné poskytování služeb". V roce starypohled1900 pak bronzovou medaili Zemské kulturní rady.

V té době nebyl snad jediný hostinec v Liberci, který by vzbuzoval tak protichůdné názory a hodnocení. Ženy, vegetariáni a nemocní lidé vynášeli Thalisii do nebes, pijáci, karbaníci, kuřáci a všichni ti „bratři z mokré čtvrti" ji nemohli přijít na jméno. O Thalisii kolovaly posměšné písničky, ocitla se i v jedné z kramářských písní a byla příčinou nejedné pouliční bitky.

Ale co naplat. Vegetariánská restaurace Thalisia vzkvétala a hygienické zásady i zásady správné výživy se zde vzorně dodržovaly. Restaurace měla dokonce i vlastní pekárnu, která pekla nejen pro restauraci, ale také prodávala celozrnný, žitný a ječný chléb přes ulici. Vysoce hygienická kuchyň, která pracovala pouze s přírodními tuky, nabízela dvacet druhů chutných bezmasých jídel. Jídelníček byl denně obměňován. Na stolech bylo stále čerstvé ovoce, podávalo se kakao, čokoláda, čaj, káva. Bohatý nápojový lístek obsahoval mnoho druhů ovocných vín, nápojů bez obsahu alkoholu, ovocné šťávy, mošty, limonády s ovocem. Specialitou byly nealkoholické orientální nápoje.

V  restauraci Thalisia se nesmělo kouřit. Na požádání se vařily bylinné čaje. Byl zde i velký výběr novin, časopisů a odborné literatury. Provozní doba Thalisie byla od sedmé hodiny ranní do desáté hodiny večerní. Taneční zábavy a karetní hry se tady nekonaly, ale hrávaly se šachy a byl zde také francouzský biliard.

Paní Amalie Gebhardtová provozovala pohostinství až do roku 1912, kdy ji konkurence přinutila podnik zavřít. Sama upadla do dluhů, které velice těžce splácela ze svého platu číšnice, kterou byla v Radničním sklípku.